A.

1. Ve které zemi bys nejraději žila, když vezmeš v úvahu kulturu, jazyk i atmosféru?
2. Čím bys chtěla inspirovat?
3. Která filmová postava by mohla být tvým nejlepším přítelem? Kterou filmovovu postavu bys dokázala zabít?
4. S jakým největším nepochopením ses setkala na poli umění?
5. Je historie věda nebo ne?
_______________________________________________________________________________

1. Nebyla jsem všude. Ze zemí, o které se zajímám, by to byl určitě národ s velkou mírou sebeidentity. Napadají mne Arménci, Uzbekové, Gruzínci. Napadá mne Provence ve Francii, napadá mne hrabství v Anglii. Vzhledem k mé sympatii (víře?) k judaismu i Izrael. Kdybych si mohla vybrat jen jedno místo, které má nádherný jazyk, kulturu i atmosféru, vybrala bych si Jeruzalém. Nebo New York. Ambivalence. Zajímá mě i Afrika, nejrůznější životní styly, všechno. Nejradši bych se rozprskla na tisíc kusů tak, aby si každý žil svůj vlastní život kde najde svý srdce/ domov. A odkud nebude chtít odejít. A Česká republika to není. Nikdy jsem se tu doma pořádně necítila.

2. Nenasytností po vědění, odvahou, rozhodností. Tím, že nejsem ochotná sedět v koutě a sledovat dějiny- já je chci utvářet. Takže i cílevědomostí.

3. Jane Lane ze seriálu Daria. S vraždou už je to docela jiný- kdybych zjistila, že mám tu schopnost (a hlavně žádný city) někoho zabít, podřízla bych i Lassie.

4. S největším nepochopením jsem se setkala ze své strany, když jsem viděla v El Prado obrazy od Miróa a vůbec se mi nelíbily, stejně jako drtivá většina tzv. “moderního umění”. Další nepochopení bylo také zřejmě z mé strany, když jsem znechuceně zahodila (nedočtenou) knížku Malý princ a dodnes to považuju za nejpřeceňovanější knížku na světě. Já jsem jinak velmi chápavá… a jestli umění vytvářím, to se ukáže teprve časem. Pro mě má váhu historicita a příběh díla, takže mayské posmrtné masky a barokní fresky ocením víc, než Picassovu Guernicu.

5. Podle akademické teorie interpretované mojí školou je věda:
- ucelený systém ověřených poznatků o konkrétní realitě, které jsou uspořádané do logického systému a byly získané pomocí vědeckých metod.
- proces poznávání a zkoumání zákonitostí vývoje přírody, společností a myšlení, v kterém se využívají objektivní vědecké metody.
- jejím hlavním úkolem není zrvadlení, ale interpretace reality

Historie je víc než cokoliv jiného poslední odrážkou, tak napůl druhou odrážkou a tou první není skoro vůbec. Pro mne je historie komplexní sborník příběhů, které formovaly lidské bytí, kultury, společnost, samotnou existenci člověka se vším, co k němu patří. Může být celá smyšlená a nemusí. Pro mne je historie především nesmírně fascinující. Teoretické poučky mne nezajímají. Naprosto nechápu, jak někdo může říct, že ho nezajímá “co bylo”. Každá vteřina toho, co bylo, vytvářela to, co je dnes.

Za otázky děkuju Ailon.