The esence of ugliness

Vlastně právě naopak- je asi tak 22:40 (přesně), piju červené víno (ročník 2008, Milotické soukromé vinné sklepy, dovezla jej máma jako proviant z dámské sklepní jízdy a já jej dostala k narozeninám) a mám na sobě dětskou, ale narozeninovou košili. Změnily se moje myšlenky- obávám se, že ne já.

Právě jsem dodívala Kytici od Brabce. Už si to nepamatuju, ale (jak mi bylo dneska sděleno), znám ji od malička- jiné matky četly dětem Děti z Bullerbynu, já je četla sama a před spaním poslouchala předčítanou Kytici a bála se Vodníka. Scénáristicky to bylo fajn, herecké výkony přimeřené, režie pokulhávala, Brabcova kamera nádherná! Má opravdu cit pro obrazy a pro nádheru, jen té gotické hudby bylo někdy moc, ticho je vždycky lepší. Ticho je lepší než všechno.
Anyway, I´m impressed.
Nedělám nic. Potím se. Čtu. Spím. Hraju Diablo II. Nepřeýšlím. Není o čem, nechce se mi, celý dny si v hlavě zpívám a sním.
Jdu si stáhnout OST Pirates of Carribean. Potřebuju JE!